Přes Stackuj.cz mi chodí zajímavé dotazy. Dnes k častému dotazu: je těžba bitcoinu ekologická pohroma?
Není, podíváme-li se na věc objektivně.
Zaprvé, energetický mix bitcoinu je již nyní ekologičtější, než většina jiných odvětví či celých zemí. Bitcoin jede dle odhadů z 39 % na obnovitelných zdrojích, přičemž tento podíl v posledních letech výrazně roste. Je tomu tak proto, že již skončily počáteční závody ke dnu ve smyslu čipové architektury ASICů, kdy hlavní konkurenční výhodou těžařů bylo dostat se co nejdříve k nejnovější generaci ASICů. V té době (zhruba do roku 2017) nešlo příliš o to, jak levnou máte elektřinu - mnohem větší výhodou bylo dostat co nejrychleji nový ASIC, který byl řádově výkonnější než starší generace. Jakmile se však čipová architektura dostala na úroveň průmyslového standardu (tj. 10nm u S9, později 7nm), prodloužila se doba mezi novými generacemi, a v ekonomice těžby začalo jít více o provozní náklady - tj. cenu elektřiny. A energie z obnovitelných zdrojů je často ta nejlevnější, zvláště když ji těžaři odebírají v nadprodukci (svítí/fouká/prší více, než jaký je okamžitý odběr v síti).
Tím se dostáváme k druhému bodu: incentivám. Těžba bitcoinu je téměř dokonale konkurenční odvětví což znamená, že dlouhodobě jsou zde marže poměrně nízké (to mimo jiné znamená, že zde není prostor pro Cantillonův efekt - ale to je téma na samostatné pojednání). Těžaři proto musí neustále hledat cesty, jak snižovat provozní náklady, aby se jim těžba i nadále vyplatila. Hlavním provozním nákladem je cena elektřiny.
Velmi levná elektřina může pocházet ze tří zdrojů: státem dotovaná, v nadprodukci, a tzv. uvízlá energie.
Státem dotovaná energie je zejména záležitostí Číny, nicméně dle posledních zpráv se zdá, že těžaři začínají být od této (často uhelné) elektřiny odstřihováni. Již před několika měsíci vyhnala provincie Vnitřní Mongolsko veškeré těžaře (přičemž produkce elektřiny v této oblasti stojí primárně na uhlí). A nyní se zdá, že si Čína podřezává větev pod svou dosavadní dominancí v těžbě budoucích globálních peněz. Podle mé osobní teorie je to příprava na spuštění orwellovské “státní kryptoměny” (CBDC), které je plánováno na počátek příštího roku.
Elektřina v nadprodukci může vznikat jak u konvenčních elektráren (uhelné, plynové, jaderné), tak i u obnovitelných zdrojů. V obou případech je možnost kdykoli zapnout bitcoinové minery požehnáním, nedochází tak k plýtvání zdroji a elektrický grid je mnohem stabilnější.
Uvízlá energie je taková, kde není ekonomické zdroj přetvořit v elektřinu a dodat jej do elektrické sítě. Typickým příkladem je zemní plyn u ropných vrtů - plyn bývá často spalován či dokonce vypouštěn do atmosféry. Zemní plyn je z velké části metan, což je 25x silnější skleníkový plyn, než CO2. Až donedávna byl zemní plyn u ropných vrtů nevyužitelný. V poslední době se objevují projekty kontejnerové těžby, kdy bitcoinoví těžaři přímo v lokalitě vrtu vyrobí elektřinu a zužitkují ji pro napájení ASICů. A využití zemního plynu v generátoru je mnohem ekologičtější, než jeho vypuštění či prosté zapálení.
Zajímá-li vás problematika ekologie a těžby do detailu, doporučuji pročíst články v tomto threadu.
Tento dotaz bývá většinou pokládán poměrně vágně. Je zapotřebí si nejprve vyjasnit, o jakém státu konkrétně mluvíme, a jakou formu by měl zákaz mít. Již v současnosti jsou totiž na světě státy, které Bitcoin zcela zakazují a trestají. Jedná se o Bolívii, Alžírsko, Egypt, Maroko, Nepál. Některé státy nezakazují přímo Bitcoin, ale zakazují finančním institucím poskytovat služby kryptoměnovým burzám - to je nedávný příklad Nigérie.
Tazatelé se ale často zajímají především o evropské země a Spojené státy, spíše než o země rozvojové. V západním světě nelze pozorovat trend spějící k zákazu. Regulátoři EU a USA se nesnaží zakázat Bitcoin, jelikož už dobře chápou, že takový zákaz je z povahy technického fungování Bitcoinu naprosto nesmyslný. O co se regulátoři snaží, je spíše nastolení režimu kompletního dohledu nad bitcoinovými transakcemi, identifikace nakupujících bitcoinu, a pokud možno i znemožnění výběru bitcoinu z burz na vlastní peněženky. Tento trend můžeme pozorovat jak z prosincového návrhu regulace ze strany americké SEC, tak z chystané evropské regulace MICA. V rámci MICA stručně řečeno dojde k tomu, že poskytovatelé služeb spojených s kryptoměnami (typicky burzy a směnárny) budou muset získat státní licenci. A je velmi pravděpodobné, že tento režim přinese zásadní zpřísnění výběrů z burz na nekontrolovatelné peněženky uživatelů.
A jakmile bude většina bitcoinů držena v uzavřených zahradách správců a burz, bude jednoduché je libovolně zdaňovat a v případě potřeby i konfiskovat - navlas stejně, jako tomu bylo se zlatem ve Spojených státech v roce 1933 (googlujte Executive order 6102).
Pro státy je režim přísnějších regulací a vytvoření režimu “walled garden” mnohem výhodnější, než vyložený zákaz. Daně z bitcoinu se v budoucnu mohou stát zajímavým příspěvkem do státního rozpočtu, v případě větší ztráty důvěry ve státní peníze pak plošná konfiskace napomůže při měnové reformě, kdy by nový státní shitcoin byl založen na nominálním krytí bitcoinem (obdobně jako se zlatem v US v letech 1933-1971). Že to zní divoce? Inu, celá monetární historie je jedna velká divočina, kde právě nenadálé reformy a změny pravidel často zajistily státům a velkým bankám záchranu před bankrotem (na úkor zbytku ekonomiky).
Je možné, že se vše bude vyvíjet civilizovaněji. S čím dál větší etablovaností Bitcoinu a s rozšiřujícími se řadami bitcoinerů se možná ta největší regulatorní zvěrstva nepovede prosadit. Přesto je těžké si představit budoucnost, kdy se fiat nedostane do vážnějších problémů, a konfiskace lehce dostupného bitcoinu na burzách nebude očividným, populistickým řešením.
Co to znamená pro běžného hodlera? Nedržte dlouhodobě bitcoiny na burze. Používejte Bisq či jiné privátní metody stackování. Naučte se, k čemu je CoinJoin. Nevěřte chlácholení pseudoekonomů tvrdících, že státní peníze jsou zdravé a čím dál drastičtější monetární opatření jsou jen dočasná. Nacházíme se na konci padesátiletého experimentu s čistým fiatem. Nadcházející období souběžně probíhající defiatizace a bitcoinizace bude turbulentní.
Stručně řečeno - ty chytřejší státy nebudou bitcoin zakazovat, ale spíše konfiskovat. Jednejte v souladu s tímto poznatkem.
Na první pohled se může vskutku zdát, že Bitcoin je nesmírně nespravedlivý a favorizuje ty, kdo jej objevili mezi prvními a od té doby “jen hodlují”. Uvědomme si však několik skutečností: zaprvé, ti úplně první o bitcoiny ve velké míře přišli - Bitcoin byl zpočátku bezcenný a natěžené tisíce bitcoinů letěly často do koše se starým harddiskem. Dále zde máme spoustu domýšlivců, kterým nebyl Bitcoin dost dobrý - Mike Hearn, Roger Ver atd. většinu svých bitcoinů prodali za směšnou cenu (z dnešního pohledu). Ti early adopteři, kteří si bitcoiny udrželi do dnešního dne, měli zpravidla fanatický zápal pro věc a udělali veliký kus práce na rozvoji Bitcoinu. Bez nich by Bitcoin nebyl Bitcoinem. Je naprosto spravedlivé, že za své riziko, nervy a kvanta času mají finanční svobodu.
Zadruhé, prosté vlastnění velkého množství bitcoinů nijak nezaručuje, že daný hodler bude mít v budoucnosti více bitcoinů. Monetární politika Bitcoinu je taková, že nové sats se dostanou do rukou pouze těm, kdo vynakládají výrazné náklady a nesou velká rizika. V tom se zásadně liší od monetární politiky fiatu, kde tvorba dodatečných peněz téměř nemá náklady a favorizuje dobře napojené a bohaté. Ve fiatu nesou náklady tvorby peněz všichni ostatní, jen ne tvůrci peněz. V Bitcoinu naopak. Mimochodem Proof of stake je v tomto ohledu podobný fiatu - k novým penězům se dostávají největší držitelé. POS je velmi oligarchický.
Zatřetí, nerovnost ve výsledku je na tomto světě naprosto přirozená. Rodíme se s různými schopnostmi a žijeme ve světě vzácnosti - vzácný je čas, zdroje, kapitál, prostor. Dům na pobřeží může vlastnit jen velmi omezené množství lidí - a je spravedlivé, že se do takto vzácných nemovitostí mohou nastěhovat ti, kdo prokázali svou užitečnost ve společnosti s pomocí tvorby bohatství (mluvíme-li o tržním uspořádání). Důležitá je rovnost v příležitostech. Jakmile o výsledku rozhoduje plánovací úřad, byrokrat, legislativec či jiný mafián, rovnost v příležitostech neexistuje. Jakmile výsledek masivně ovlivňuje Cantillonův efekt, rovnost v příležitostech je značně ohnuta ve prospěch bohatých.
V Bitcoinu zkrátka neplatí, že “peníze plodí peníze“. Když máte 10 bitcoinů, je velmi těžké je rozmnožit. Shitcoin trading, pákové obchody, těžba, investice do startupů - vše nese enormní riziko. Utrácení bitcoinů na spotřebu vám ukrajuje z hodlu. Jediné co můžete dělat, je zůstat produktivní a trpělivě stackovat - tak jako všichni ostatní. Bitcoinové bohatství vám nijak nenavyšuje šance na získání dalších sats.
Bitcoin podporuje produktivitu a úspory. Fiat podporuje patolízalství a zadlužování.
Bitcoin nenafukuje investiční bubliny v nemovitostech, akciích, dluhopisech atd. Fiat je jeden obří bublifuk.
Zkrátka a dobře: závist vám nic nepřinese. Bitcoin je spravedlivý. Pracujte, stackujte a snižte své časové preference.
Rok 2140 je tak trochu bitcoinový mýtus.
Zaprvé, bitcoiny těžíme v průměru rychleji, než je protokolově ideálních 10 minut na blok. Rozpětí mezi bloky je tak historicky menší, a halvingy přicházejí častěji, než jednou za čtyři roky: halvingy byly 28.11.2012, poté 9.7.2016, a loni to bylo 11.5.2020. Rok 2140 je spočítaný za předpokladu, že by halvingy byly přesně čtyři roky po sobě - ale jak vidíme, každý halving přichází o pár měsíců dříve. Všechny bitcoiny tak budou dotěženy o několik let dříve, než v roce 2140.
Zadruhé, nízkou block subsidy (nově vytěžené bitcoiny) budeme řešit mnohem dříve, než za sto let. Okolo roku 2030 již bude vytěženo 98 % všech bitcoinů a těžaři budou za každý blok dostávat pouze 1,5 bitcoinu z titulu nově emitovaných bitcoinů.
Znamená to snad, že Bitcoin za deset let končí? (páni žasnou, dámy omdlévají)
Nikoli. Security budget (objem prostředků, které dostávají těžaři za svůj proof of work) je dvousložkový: 1) block subsidy (nově vytěžené bitcoiny) a 2) transakční poplatky. Již nyní představují transakční poplatky přes 10 % celkového security budgetu - těžaři dostávají okolo 0,75 bitcoinu za každý blok, z uživatelských transakčních poplatků. A bude lépe - do budoucna lze jenom očekávat, že transakční poplatky porostou. S rozvojem Lighting Network, projektů jako RGB, protokolů jako LNP/BP se hodnota umístění transakce v decentralizované, globální, necenzurovatelné účetní knize bude zvyšovat, a s ní i ochota zaplatit tržní transakční poplatek. Rostoucí hodnota komodity (v tomto případě je komoditou “block space”) zapříčiňuje rostoucí poptávku po dané komoditě - toto pravidlo se v ekonomii nazývá Jevonsův paradox.
Stručná odpověď je, že se stane to samé, jako když stát přišel o moc nad výrobou, obchodem, médii či náboženstvím: Skončí éra socialistického tápání ve tmě a propagandy, a začne éra svobodné kooperace. V historii máme řadu paralel, přičemž rozpad Sovětského svazu a východního bloku je asi nejpřiléhavější.
Dnes žijeme v režimu peněžního socialismu, kdy státy udávají podobu tomu, s jakými penězi máme platit, kdo a za jakých podmínek tyto peníze může vytvářet, jaká je cena peněz (úrok), a kdo a jak na peněžním trhu může působit. V jakémkoli jiném odvětví bychom takové uspořádání ihned označili za socialistické, jen u peněz nám to přijde zvláštní, jelikož tak to dnes funguje všude na světě. Na rozdíl od života ve východním bloku nemáme dnes srovnání se “svobodnějším Západem”. V oblasti peněz totiž zažíváme socialismus všichni.
Ale přejděme k trochu pragmatičtějším věcem. Přijdou-li státy o moc nad penězi, vlastně se až tak moc stát nemusí. Na světě existuje několik států, které již dnes nad penězi moc nemají - jedná se o tzv. dolarizované země, kde přestala platit místní fiat měna, a byla adoptována zahraniční měna (typicky americký dolar). Příkladem dolarizovaných zemí jsou Panama a Ekvádor. Dolarizace se projevuje v mnohem stabilnějších ekonomických podmínkách - jakmile je ukončena ztřeštěná politika vysoké inflace a ekonomika dostane jakž takž stabilní měnu, mohou se zaměstnanci a podnikatelé věnovat práci a podnikání; nikoli starostem o to, kde co nejrychleji utratit rapidně devalvující měnu.
Častou obavou je, že bez moci státu nad penězi vymizí veškeré státní služby. Zaprvé, tak tomu není, jelikož státy získávají většinu prostředků formou daní (zadlužování, které je díky fiatu mnohem snazší a přístupnější, tvoří podstatnou, ale menší část státního příjmu). Zadruhé, i kdyby došlo k rapidnímu snížení státních výdajů, jedná se o velmi pozitivní zprávu. Státní služby totiž vytlačují soukromé iniciativy, a to buď nepřímo (lidem nezbyde po zdanění a inflaci dost peněz), nebo i přímo (v dnešním systému není legálně možné učinit opt-out z penzijního systému a spořit si na důchod individuálně).
Státní služby nejsou žádným darem z nebes. Jedná se o služby, které jsou zaplaceny produktivním sektorem (s pomocí daní a Cantillonovým efektem nových peněz), poskytovány za nejhorších možných incentiv (úředník nečelí tržnímu tlaku na poskytování kvalitních služeb) a často i bez standardu kvality (podmínky státních služeb se neustále mění) a s obrovskými ztrátami finančních prostředků po cestě (úředník a politik si rád uhraje “malou domů” v podobě státní zakázky spřátelené firmě).
Bitcoinizace - adopce bitcoinu coby peněz - tak má potenciál racionalizovat a civilizovat společnost. Stát je “velká fikce, pomocí níž se každý snaží žít na úkor druhých”. A tato fikce je do značné míry udržována naživu s pomocí fiat peněz. Přijdou—li státy o moc vytvářet peníze, nedojde ke katastrofě (stejně jako k ní nedošlo v dolarizovaných zemích). Dojde k otevření obřího produktivního potenciálu, který současný peněžní socialismus ubíjí.